SVATOMARTINSKÁ SLAVNOST – období světel, které potrvá až do Hromnic
„co mělo být ztraceno, je ztraceno, co má být zachováno, je třeba ochránit. Týká se to nejen přírody, ale i lidí. Zrno zapadlé do hlíny i všichni živočichové potřebují a přijímají ochranu a teplo matky Země. Kvalita života se mění – stahuje se dovnitř. Přicházejí v pohádkách skřítkové se svými světélky jako symboly ochrany a jekéhosi hledání vnitřního světla. Do života lidí vstupoval v tomto období svatý Martin, nikoliv už pouze jako rytíř, ale jako symbol hluboké spoluúčasti na lidském utrpení. V dávné legendě svým pláštěm nejen ochránil ubožáka před zimou, ale i učinil velice významné lidské gesto. Martinský motiv je však i motivem dělení, rozdělení i soucitu.“
Každým rokem prožíváme slavnost společně s Lesním klubem Šalamounkův Dvoreček a Svobodnou školou Chotěboř. Sejdeme se na předem určeném místě, zapálíme vlastnoručně vyrobené lucerničky a v průvody v doprovodu písní se vydáváme směrem ke Sv. Anně. Tam obyčeně bývá divadélko o legende Sv. Martina připravené školáky. Poté se opět hrajou a zpívají písně, ochutnávají martinské rohlíčky, které každý napeče a přinese… a čeká se na to, jestli budeme mít štěstí a Martin na bílém koni přijede i k nám….
MOJE MALE SVETELKO
MARTIN
Temno je kol – kolem, sníh je a mráz,
kam asi kůň nese Martina zas.
Hleďte, kdo v příkopě choulí se tam,
muž zešedlý sedí v cárech tam sám.
Hleďte, jak Martin už svůj tasí meč,
s ním prošel vítězně leckterou seč.
Plášť nachový z ramen snímá a zve:
„ Ať hřeje tamtoho tak jako mne!“
Martine, dej ať i já soucit mám,
s přítelem trápení ať prožívám.
Ať pomáhám kde se dá vždycky rád,
ať na cestu s Tebou se mohu dát.
LUCERNA
Já jdu s mojí lucerničkou, lucernička jde se mnou.
Hvězdy svítí na nebíčku, já na cestu s lucernou.